top of page

Co potřebuji, abych získal/a hypotéku, půjčku nebo leasing?

Obrázek autora: Michal Kulíček
Michal Kulíček
14. 9.
Minut čtení: 5

Když člověk začne přemýšlet o financování bydlení, auta nebo jiné větší potřeby, často má první představu velmi jednoduchou: mám zaměstnání, vydělávám dost peněz, tak bych měl úvěr dostat. Jenže právě tady začíná rozdíl mezi tím, kolik člověk vydělává, a tím, kolik si skutečně může půjčit.



Banka nebo jiná finanční společnost totiž neposuzuje jen samotný příjem. Zajímá ji především to, zda budete schopni nový závazek pravidelně a dlouhodobě splácet. Proto se při žádosti dívá na vaše příjmy, výdaje, současné dluhy, způsob jejich splácení a celkovou finanční situaci. U spotřebitelského úvěru je posouzení úvěruschopnosti dokonce zákonnou povinností poskytovatele. ČNB výslovně uvádí, že poskytovatel musí při posuzování porovnat příjmy a výdaje a zohlednit také způsob, jakým žadatel dosavadní dluhy splácí.


A právě proto nestačí přijít do banky a říct: „Vydělávám padesát tisíc měsíčně a potřebuji dva miliony.“ Banka potřebuje vědět, co z těch padesáti tisíc skutečně každý měsíc zbývá a jaké další závazky už máte.


Příjem je začátek, nikoliv výsledek

První věcí, kterou banka samozřejmě zajímá, je váš příjem. Může jít o mzdu ze zaměstnání, příjem z podnikání, důchod nebo za určitých podmínek také o další pravidelné příjmy. Důležitá však není pouze výše příjmu. Banka posuzuje také jeho stabilitu a to, jak spolehlivě jej lze do budoucna očekávat. Jinak bude například vypadat žádost zaměstnance s dlouhodobým pracovním poměrem a jinak žádost člověka, který pracuje krátce, střídá zaměstnání nebo má příjem výrazně proměnlivý.


Ještě složitější bývá situace u podnikatelů a OSVČ. Člověk může mít na účtu vysoké částky a přesto nemusí být jeho příjem pro banku stejně dobře prokazatelný jako pravidelná mzda zaměstnance. Banka proto pracuje s doklady a pravidly, podle kterých příjem vyhodnocuje. To je také důvod, proč neexistuje jednoduchá tabulka typu „příjem 50 000 Kč = hypotéka 4 miliony“. Každý člověk má jinou finanční situaci.


Banku zajímá také to, co už splácíte

Představte si dva lidi, kteří mají úplně stejný čistý příjem 50 000 Kč měsíčně. První nemá žádnou hypotéku, žádnou půjčku ani jiné významné splátky. Druhý už splácí hypotéku 18 000 Kč měsíčně, k tomu spotřebitelský úvěr 5 000 Kč a leasing na auto 6 000 Kč. Přestože oba vydělávají stejně, jejich možnosti získat další úvěr budou pochopitelně velmi odlišné.


Do posuzování proto vstupují nejen klasické půjčky, ale také další závazky. Banka potřebuje znát celkový obrázek vašeho zadlužení. ČNB právě proto upozorňuje, že při posuzování úvěruschopnosti se posuzují příjmy a výdaje společně se způsobem plnění dosavadních dluhů.


Někdy může člověk svou finanční situaci výrazně zlepšit ještě před samotnou žádostí. Například splacením menšího spotřebitelského úvěru nebo zrušením závazku, který už fakticky nevyužívá. Neznamená to samozřejmě, že by měl člověk před žádostí za každou cenu něco rušit nebo splácet. Ale je dobré vědět, že každá další finanční povinnost může mít vliv na to, kolik mu banka nakonec půjčí.


Důležitá je i historie splácení

Banka se také dívá na to, jak jste své předchozí a současné závazky plnili. Pokud jste všechny své půjčky řádně a včas spláceli, je to samozřejmě jiná situace než opakované prodlení, nesplácené závazky nebo závažnější problémy s dluhy. Proto není dobré uvažovat o úvěru jako o něčem, co začíná okamžikem, kdy podáte žádost. Vaše finanční historie může ovlivňovat posouzení už dávno předtím. Stejně tak není dobrý nápad zatajit při žádosti nějaký existující závazek. Poskytovatel si potřebuje vytvořit pravdivý obraz o vaší finanční situaci a žadatel má při posuzování úvěruschopnosti povinnost poskytovat úplné, přesné a pravdivé údaje.


Vlastní peníze jsou u hypotéky velmi důležité

U hypotéky vstupuje do hry ještě jedna věc, která u běžné půjčky nemusí být tak zásadní – vlastní prostředky. Pokud kupujete například byt za 5 milionů korun, nemusí znamenat, že banka automaticky půjčí celých 5 milionů. U úvěrů zajištěných obytnou nemovitostí stanovuje ČNB limity LTV. Aktuálně je horní hranice obecně 80 %, zatímco pro žadatele mladší 36 let, kteří pořizují vlastní bydlení, může být až 90 %.


U bytu za 5 milionů korun tak například 80% LTV znamená hypotéku maximálně kolem 4 milionů korun. Zbývající milion musí kupující pokrýt z vlastních prostředků nebo jiným způsobem, který banka akceptuje. A tady se dostáváme k důležité věci: vlastní peníze nejsou jen překážkou, kterou musíte nějak překonat.


Jsou také určitou ochranou pro vás samotné. Když do nemovitosti nevložíte úplně poslední korunu, zůstává vám alespoň určitá finanční rezerva na vybavení, opravy, stěhování nebo neočekávané výdaje.


Banka se nedívá pouze na hodnotu nemovitosti

U hypotéky samozřejmě hraje velkou roli také nemovitost, která bude sloužit jako zástava. Ale ani velmi hodnotný dům automaticky neznamená, že banka půjčí požadovanou částku. Je potřeba oddělit dvě věci. Jedna otázka zní: Jakou hodnotu má nemovitost? Druhá: Bude žadatel schopen úvěr splácet?


Banka potřebuje znát odpověď na obě. ČNB například výslovně uvádí, že samotný majetek není obecně náhradou za posouzení příjmů a výdajů. Hodnota majetku může hrát zvláštní roli v určitých situacích, ale standardně musí poskytovatel posoudit celkovou finanční situaci žadatele.


Proto ani člověk, který vlastní nemovitost za deset milionů korun, nemůže automaticky očekávat, že bez dostatečných příjmů dostane několikamilionovou hypotéku jen proto, že „má majetek“.


Věk může ovlivnit výsledek

Dalším faktorem je věk žadatele. Ne proto, že by existovala jednoduchá hranice, po kterou vám banka půjčí a po které už ne. Důležitá je především délka splatnosti a celková doba, po kterou bude úvěr splácen. U hypotéky na 30 let bude banka samozřejmě jinak posuzovat člověka ve třiceti letech a jinak člověka, kterému je například šedesát. Věk tedy nemusí znamenat, že hypotéku nedostanete. Může však ovlivnit maximální možnou dobu splatnosti, a tím i výši měsíční splátky a celkovou částku, kterou vám banka může nabídnout. A právě tady se jednotlivé části žádosti začínají spojovat. Vyšší splátka znamená vyšší nárok na příjem. Kratší splatnost znamená vyšší měsíční zatížení. A vyšší měsíční zatížení může znamenat nižší dostupnou částku úvěru.


U půjčky a leasingu je princip podobný

Ať už žádáte o hypotéku, klasickou spotřebitelskou půjčku nebo leasing, základní otázka poskytovatele je podobná: Dokážete tento závazek bezpečně splácet?


Liší se samozřejmě konkrétní podmínky, účel financování, zajištění, délka splatnosti i způsob posuzování. Hypotéka je zpravidla spojena s nemovitostí a zástavním právem, zatímco u běžné půjčky takové zajištění být nemusí. Leasing zase souvisí především s financovaným vozidlem nebo jiným předmětem. Společný základ však zůstává. Poskytovatel potřebuje znát vaši finanční situaci a vyhodnotit, zda nový závazek odpovídá vašim možnostem. ČNB ostatně letos znovu upozornila na nabídky úvěrů propagované jako financování „bez doložení příjmu“. Takové tvrzení může být zavádějící, protože poskytovatel musí úvěruschopnost spotřebitele posuzovat.


Nejde jen o to, jestli úvěr dostanete

Možná ještě důležitější než samotná otázka „dostanu úvěr?“ je otázka „je pro mě tento úvěr bezpečný?“


Banka může vyhodnotit, že jste schopni splácet určitou částku. To ale ještě neznamená, že je rozumné vzít si úvěr až na hranici této částky. Člověku může po zaplacení splátky zůstat dost peněz na běžný život, ale už nemusí mít dostatečnou rezervu na situaci, kdy přijde nemoc, ztráta zaměstnání, oprava auta, porucha kotle nebo větší výdaj spojený s nemovitostí. U vlastního bydlení je proto dobré počítat nejen se splátkou hypotéky, ale také s náklady na provoz a údržbu nemovitosti, pojištěním, daní z nemovitých věcí a dalšími pravidelnými či nepravidelnými výdaji. ČNB ostatně při posuzování úvěruschopnosti výslovně počítá i s výdaji spojenými s vlastnictvím nemovitosti.


A co tedy banka skutečně potřebuje vědět?

Když to celé zjednodušíme, banka si potřebuje vytvořit odpověď na několik základních otázek.


Kolik vyděláváte? Kolik pravidelně utrácíte? Jaké už máte závazky? Jak je splácíte? Kolik si chcete půjčit? Na jak dlouho? Jaké máte vlastní prostředky? Jaký bude předmět financování? A jak vypadá vaše celková finanční situace?


Teprve z těchto údajů vzniká skutečný obrázek o tom, zda je požadovaný úvěr pro vás dostupný. Proto také není dobré začínat financování otázkou „Kolik mi banka půjčí?“. Rozumnější je začít otázkou „Kolik si mohu dovolit bezpečně splácet?“


Až potom má smysl hledat konkrétní nemovitost, auto nebo jinou věc, kterou chcete financovat. Ještě jedna věc bývá často přehlížena: úroková sazba není totéž co cena úvěru. Vedle úroku mohou existovat další náklady a právě proto se při porovnávání spotřebitelských úvěrů používá také RPSN, která zahrnuje nejen úrok, ale i další náklady spojené s úvěrem.


A tím se dostáváme k dalšímu důležitému tématu. Jakmile člověk ví, zda a za jakých podmínek může úvěr získat, přichází další otázka: Kolik si vlastně může půjčit a jak se určuje výše úvěru?


Právě na to naváže další článek: „Jak funguje hypotéka od začátku do konce.“

Komentáře


bottom of page