GDPR v realitách – co o vás makléř smí vědět a co musí chránit

Když se řekne GDPR, spoustě lidí se vybaví souhlasy, dlouhé texty o ochraně osobních údajů a věta, kterou člověk odklikne, aniž by ji četl. V realitách se ale ochrana osobních údajů týká něčeho mnohem konkrétnějšího. Realitní makléř během obchodu pozná o svém klientovi poměrně hodně věcí. Ví, jak se jmenuje, kde bydlí, jak ho může kontaktovat, někdy zná jeho rodinnou situaci, informace o nemovitosti, kterou vlastní, a při některých obchodech se může dostat také k údajům potřebným pro financování nebo splnění zákonných povinností.
To samo o sobě není problém. Problém by nastal ve chvíli, kdy by makléř shromažďoval údaje, které pro svou práci nepotřebuje, používal je k jinému účelu, než pro který je získal, nebo je nedokázal dostatečně chránit. Právě proto GDPR existuje. Neříká, že o vás podnikatel nesmí nic vědět. Říká především, za jakých podmínek může vaše údaje získávat, používat, uchovávat a komu je může předávat.
GDPR je evropské obecné nařízení o ochraně osobních údajů, které se v celé Evropské unii používá od 25. května 2018. V českém prostředí stanovuje základní pravidla pro zpracování osobních údajů a zároveň dává lidem řadu práv vůči těm, kteří jejich údaje zpracovávají.
Co vlastně jsou osobní údaje?
Osobním údajem není jen rodné číslo nebo číslo občanského průkazu. Osobním údajem může být prakticky jakákoli informace, podle které lze přímo nebo nepřímo určit konkrétního člověka.
V realitní kanceláři to bude především jméno a příjmení, adresa, telefonní číslo nebo e-mail. Může jít také o datum narození, údaje uvedené ve smlouvách, informace potřebné k identifikaci klienta nebo údaje související s konkrétní transakcí.
Důležité je také rozlišovat člověka a firmu. GDPR chrání osobní údaje fyzických osob. Pokud tedy prodává nebo kupuje nemovitost společnost, samotné údaje o společnosti nejsou osobními údaji jen proto, že jsou uvedeny ve smlouvě. Jakmile se však ve smlouvě objeví konkrétní fyzická osoba – například jednatel, vlastník nebo kontaktní osoba – už se ochrana osobních údajů může týkat i těchto údajů.
A tady se dostáváme k prvnímu důležitému principu: makléř nemá právo chtít po klientovi všechno jen proto, že může.
Makléř může chtít pouze údaje, které skutečně potřebuje
GDPR stojí mimo jiné na principu minimalizace osobních údajů. Jednoduše řečeno: pokud k určitému úkonu potřebuji tři údaje, nemám důvod získávat deset dalších.
Je to poměrně logické. Představme si člověka, který přijde na prohlídku bytu a řekne, že má o nemovitost zájem. V této chvíli nemusí realitní makléř automaticky potřebovat například číslo jeho bankovního účtu nebo přesnou adresu trvalého bydliště. Pokud by si takové údaje vyžádal jen „do zásoby“, může narazit právě na zásadu minimalizace.
Úřad pro ochranu osobních údajů se podobným případem zabýval přímo u realitní makléřky. Ta po zájemcích o pronájem, kteří absolvovali prohlídku, požadovala mimo jiné číslo bankovního účtu a adresu trvalého bydliště, přestože v daných případech následně nájemní smlouvu sama nezajišťovala. ÚOOÚ právě toto vyhodnotil jako porušení zásady minimalizace, protože tyto údaje nebyly pro daný účel potřebné.
To je podle mě pro běžného klienta mnohem užitečnější vysvětlení GDPR než několik stran právnického textu. Nejde o to, že makléř nesmí znát vaše údaje. Jde o to, že má znát pouze ty údaje, které skutečně potřebuje pro konkrétní práci a konkrétní účel.
Proč tedy makléř potřebuje moje údaje?
Protože bez nich by často nemohl svou práci vůbec řádně vykonávat. Pokud například prodáváte byt, bude potřebovat znát vaši totožnost a údaje potřebné pro přípravu zprostředkovatelské smlouvy a následně dalších dokumentů. Pokud se připravuje kupní smlouva, musí být samozřejmě možné přesně určit, kdo nemovitost prodává a kdo ji kupuje. Některé údaje musí být uvedeny také proto, že to vyžaduje jiný právní předpis.
A právě tady je důležité pochopit jednu věc, která se často ztrácí v debatách o GDPR:
K tomu, aby podnikatel mohl osobní údaje zpracovávat, nepotřebuje vždy váš souhlas.
GDPR zná několik právních základů zpracování. Může jít například o plnění smlouvy, splnění právní povinnosti, oprávněný zájem nebo souhlas člověka. Volba správného právního základu závisí na konkrétní situaci. (Evropský úřad pro ochranu osobních údajů)
Když tedy například podepisujete smlouvu o realitním zprostředkování, není správné říkat, že makléř smí vaše jméno a adresu používat pouze proto, že jste mu k tomu podepsali souhlas. Pro samotné uzavření a plnění smlouvy může být právním základem právě smlouva. U některých údajů může být právním základem zákonná povinnost.
Souhlas je tedy pouze jeden z možných důvodů, nikoli univerzální vstupenka ke zpracování osobních údajů.
GDPR neznamená, že všechno musíte okamžitě smazat
Další časté nedorozumění vzniká kolem doby uchovávání údajů.
Možná jste už někdy slyšeli:
„Podle GDPR se moje údaje musí po skončení obchodu smazat.“ Tak jednoduché to není.
Jednou ze základních zásad GDPR je skutečně omezení doby uchování. Osobní údaje nemají být uchovávány déle, než je nezbytné pro účel, pro který byly získány. Jakmile už pro daný účel potřeba nejsou a neexistuje jiný právní důvod jejich dalšího uchování, mají být vymazány nebo anonymizovány. Jenže realitní obchod není ukončený ve chvíli, kdy klient dostane klíče od bytu. Některé dokumenty a údaje může být nutné uchovávat kvůli účetnictví, daňovým předpisům, právní ochraně nebo jiným zákonným povinnostem. A u realitního makléře navíc může nastoupit právě AML zákon, o kterém jsme psali v předchozím článku.
Proto neexistuje jedna univerzální odpověď typu „makléř smí vaše údaje uchovávat přesně pět let“ nebo „GDPR vyžaduje smazání po skončení prodeje“. Doba uchování se odvíjí od konkrétního účelu a právního důvodu.
A co moje občanka?
Tady je dobré být přesný, protože právě kolem občanských průkazů vzniká mnoho nedorozumění. Jestliže makléř potřebuje ověřit vaši totožnost, neznamená to automaticky, že má právo bez dalšího všechno kopírovat a schovávat si kopii občanského průkazu. V realitách se navíc může potkat několik různých právních povinností. Jednou z nich je právě AML, tedy povinnost identifikovat klienta a podle okolností provést jeho kontrolu. Jak jsme vysvětlili v předchozím článku, realitní zprostředkovatel je v zákonem stanovených případech povinnou osobou podle AML zákona.
To ale není totéž jako GDPR a není správné tvrdit, že GDPR automaticky zakazuje nebo naopak automaticky přikazuje kopírování občanského průkazu.
U realitních zprostředkovatelů navíc od 1. ledna 2025 neplatí obecná povinnost pořídit kopii průkazu totožnosti jen proto, že jde o AML identifikaci. Povinnost pořizovat kopii dokladu v tomto režimu se týká zákonem vyjmenovaných subjektů, například bank a některých dalších finančních institucí, nikoli obecně realitních zprostředkovatelů.
Proto je naprosto legitimní se makléře zeptat: „Proč tento údaj potřebujete a na základě jakého právního důvodu ho budete zpracovávat?“ Seriózní makléř by měl být schopen vám na takovou otázku odpovědět.
GDPR a AML jsou dvě různé věci
Tady se dostáváme k rozdílu, který je v realitní praxi velmi důležitý.
AML - chrání společnost před praním špinavých peněz a financováním terorismu. Proto může realitní makléř zjišťovat, kdo je jeho klient, a v příslušných případech také odkud pocházejí peníze použit é v obchodu. Tyto povinnosti mu ukládá zákon.
GDPR naopak říká, jak má s osobními údaji, které při této činnosti získá, zacházet.
Není tedy možné říct: „GDPR mi zakazuje tyto údaje uchovávat,“ pokud jiný zákon ukládá jejich uchování.
Stejně tak ale neplatí: „Je to kvůli AML, takže si můžu uchovávat všechno, co chci.“
Oba právní režimy musí fungovat současně.
U AML například zákon stanovuje určité povinnosti týkající se uchovávání identifikačních údajů a dokumentů. U GDPR musí správce současně zajistit, aby údaje zpracovával zákonně, pouze pro stanovený účel, v přiměřeném rozsahu a bezpečně. Právě proto se v realitní kanceláři může stát, že některé údaje musí zůstat uložené po určitou dobu, přestože by jinak už pro běžnou práci nebyly potřeba.
Makléř není vlastníkem vašich údajů
Tohle je možná nejjednodušší způsob, jak si celé GDPR představit. Když makléři předáte své osobní údaje, nepředáváte mu je proto, aby s nimi mohl libovolně nakládat. Předáváte mu je proto, aby mohl vykonat určitou práci.
Pokud například prodáváte byt, potřebuje údaje k přípravě a realizaci prodeje. Pokud vám pomáhá s pronájmem, potřebuje jiné údaje v jiném rozsahu. Pokud plní zákonnou povinnost, může potřebovat další informace.
Účel je přitom zásadní. GDPR požaduje, aby osobní údaje byly shromažďovány pro konkrétní, výslovně vyjádřené a legitimní účely a nebyly následně používány způsobem, který s těmito účely není slučitelný. Stejně tak musí být údaje přesné, přiměřené a zabezpečené.
Proto například není v pořádku získat telefonní číslo klienta kvůli vyřízení konkrétního obchodu a potom automaticky předpokládat, že ho lze bez dalšího použít ke všem možným marketingovým aktivitám.
Co má klient podle GDPR za práva?
GDPR není jen seznam povinností pro makléře. Je to také soubor práv pro člověka, jehož údaje někdo zpracovává. Máte právo vědět, kdo vaše údaje zpracovává, za jakým účelem a na jakém právním základě. Za stanovených podmínek můžete požádat o přístup ke svým osobním údajům, o opravu nepřesných údajů, o výmaz, o omezení zpracování nebo můžete proti některému způsobu zpracování vznést námitku. Existují také další práva, jejichž použití závisí na konkrétní situaci.
Ani tady ale neplatí jednoduché pravidlo „požádám a všechno musí být okamžitě smazáno“. Právo na výmaz například není absolutní. Pokud zákon ukládá podnikateli určité údaje uchovávat, nemůže je jednoduše vymazat jen proto, že o to klient požádal.
A právě proto je dobré rozlišovat mezi právem člověka na ochranu jeho osobních údajů a představou, že člověk může kdykoli požadovat odstranění jakéhokoli údaje z jakéhokoli systému.
Kde tedy končí oprávněná potřeba a začíná zbytečné shromažďování?
To je ve skutečnosti nejdůležitější otázka celého GDPR v realitách.
Představme si dva makléře. První si od klienta vezme pouze údaje, které potřebuje pro konkrétní obchod, vysvětlí mu, proč je potřebuje, zabezpečí je a po uplynutí příslušné doby je vyřadí, pokud už pro ně nemá další právní důvod.
Druhý si řekne: „Raději si vezmu všechno, co bych někdy mohl potřebovat.“
První postup odpovídá principům GDPR. Druhý může být problém.
Ochrana osobních údajů totiž není o tom, aby podnikatel nevěděl o svém klientovi vůbec nic. Je o tom, aby věděl jen to, co potřebuje, věděl proč to potřebuje, používal to pouze k oprávněnému účelu a dokázal to ochránit. ÚOOÚ mezi základní principy výslovně řadí právě zákonnost a transparentnost, omezení účelu, minimalizaci údajů, přesnost, omezení uložení a zabezpečení údajů.
A v realitách to má ještě jeden důležitý rozměr. Klient často předává makléři informace, které jsou pro něj velmi osobní. Nejen jméno a telefon. Může jít o informace o jeho bydlení, rodině, majetku, finanční situaci nebo důvodech, proč nemovitost prodává. Důvěra mezi klientem a makléřem proto není jen otázkou slušnosti. Je spojena také s povinností nakládat s údaji odpovědně a bezpečně.
GDPR v realitách jednou větou
Kdybych měl celé GDPR převést do jedné obyčejné věty, řekl bych:
Když vám svěřím své osobní údaje, nechci, abyste o mně věděli všechno. Chci, abyste věděli jen to, co skutečně potřebujete, abyste mi řekli proč, použili to pouze k oprávněnému účelu a postarali se, aby se moje údaje nedostaly tam, kam nemají.
A přesně o to v realitách jde.
GDPR tedy není překážkou realitního obchodu. Je pravidlem, které má nastavit hranici mezi oprávněnou potřebou znát údaje klienta a zbytečným zasahováním do jeho soukromí. A pokud se v jedné realitní transakci současně uplatní také AML povinnosti, neznamená to, že ochrana osobních údajů přestává platit. Znamená to pouze, že makléř musí umět obě povinnosti správně spojit.
To je ostatně důvod, proč je dobré se při realitním obchodu nebát zeptat: „Proč tento údaj potřebujete?“ Dobře nastavený realitní proces by měl mít na tuto otázku vždy srozumitelnou odpověď.
Použité zdroje: Úřad pro ochranu osobních údajů a Evropský sbor pro ochranu osobních údajů – zejména základní zásady GDPR, právní tituly, práva subjektu údajů a konkrétní kontrolní případ z realitní praxe. (Úřad pro ochranu osobních údajů), (Evropský úřad pro ochranu osobních údajů)

Komentáře